Naše daleká výprava k nejstaršímu a nejhlubšímu jezeru na světě a na partnerskou školu začala na letišti ve Vídni, odkud jsme odlétali do Moskvy, kde jsme plni očekávání hned ve chladném ránu několikrát narazili na velmi "vstřícné, otevřené a jazykově vybavené" úředníky či policisty. Nenechali jsme se odradit a během soboty jsme si prohlédli Kreml, Rudé náměstí, City-novou část města s mrakodrapy, i moskevské metro.
Následoval let do Irkutsku, města s 600.000 obyvateli na břehu řeky Angary, jediného odtoku Bajkalu, do kterého naopak vtéká 336 přítoků, a divoká jízda za ranní tmy po prašné polozmrzlé cestě přímo na Bajkal. Ten se svojí rozlohou 31.500 km2 zabírá skoro polovinu rozlohy Česka. Během tří dnů jsme postupně podnikli projížďku lodí po jezeře a také výstup na vysokou skálu čnící nad jedním z přítoků do jezera nad hlubokou roklí, a to v krásném teplém slunném počasí. Dechberoucí pohledy na údolí i na jezero a zasněžené vrcholky hor na druhé straně jezera střídal zatajený dech a těžké nohy při výstupu až na vrchol. Celý pobyt u jezera, kde jsme bydleli v moderním srubu, korunovala návštěva sauny, a také nákupy vynikajícího a levného medovníku, pirožek i kaviáru pro naše nejbližší doma.
Po další divoké cestě zpět do Irkutsku jsme měli možnost si toto město prohlédnout. Zaualo nás pěkné nábřeží řeky Angary, 110 let stará budova divadla, a také to, že na hlavní třídě města (Ulice Karla Marxe) byl každý třetí obchod zlatnictví a také obrovská socha Lenina v jejím středu. (Pomník Lenina údajně zůstal v každém městě v Rusku, ale tento byl opravdu, opravdu velký.) Jako v celé asijské části Ruska mělo i v zde 80 % aut volant vpravo (import přímo z korejského či japonského trhu), připočítejme k tomu naprostou bezohlednost vůči chodcům či ostaním řidičům, dopravním předpisům, stav vozového parku (nová drahá SUV v kombinaci s přestarý auty, které již dávno dosloužily) a prach z neasfaltovaných vedlejších cest...
Na nádraží v Irkutsku nás v odbavovací hale překvapilo 15 kamer (!!!) a tři policisté střežící pořádek, kteří opravdu při nočním čekání na příjezd vlaku na transsibiřskou magistrálu byli občas zapotřebí. 30hodinová cesta vlakem přes dvě časová pásma a 2000 km na západ v druhé nejvyšší třídě nás nemile překvapila- k dispozici byla jen horká voda na čaj. Jinak voda k hygieně a na záchodě "nět". No, jiný kraj, jiný mrav... Ve větších stanicích, kde vlak zastavil na delší dobu, k němu hned přiběhli prodejkyně pečiva, ryb, nápojů a třeba i kyblíku borůvek za 600 rublů (360 Kč) - při delších cestách je to skutečně příjemné osvěžení jídelníčku...
Živí, zdraví, i když ne úplně voňaví jsme byli mile a srdečně přivítáni hned na nádraží v Novosibirsku, třetím největším ruském městě s 1,4 milionu obyvatel. Tomu odpovídala opatření v hale - detektory kovu pro příchozí i odchozí, kamerový systém, policie, ochranka nádraží...
Během našeho týdenního pobytu na partnerském gymnáziu jsme se cítili už od prvních okamžiků jako vážení hosté, na které se hostitelská škola pečlivě připravila- skvělé taneční a pěvecké vystoupení na přivítání v aule gymnázia, vřelá slova od vedení školy pro náš celý česko-německo-ruský projekt, zaměřený na boj proti diskriminaci a podporu lidskch práv. Měli jsme možnost exkurze do místního japonského či židovského centra, sibiřského Tomsku, kdysi obávaného místa, kam byli vyhnáni tisíce nepohodlných lidí v průběhu 19. i 20.století, a kde jsme navštívili také vězení NKVD a její vyšetřovací cely. Na samotném gymnáziu si žáci vyslechli přednášky o gulazích, perzekuci v Sovětském svazu za Stalina i po jeho smrti, diskutovali se svými vrstevníky o současnosti a historii diskriminace některých menšin, ale především připravovali ankety ohledně diskriminace pro obyvatele svého domovského města, se kterými vyrazí přes podzim a zimu do ulic Ústí, Hamburku i Novosibirsku.
Všichni zapojení žáci z tří účastnických zemí si během svého pobytu vyzkoušeli angličtinu, němčinu, ruštinu, čestinu, i dorozumívání "rukama, nohama", poznali nové přátele, město, školu, životní styl a také každodenní problémy i potěšení v daleké asijské části Ruska. Teď mají žáci šest měsíců na práci s anketami v ulicích svého města a také na rozhovory s pamětníky nelehkých dob a perzekuce v dobách totality, protože na konci března projekt pokračuje setkáním v Hamburku, kde žáci všech tří škol shrnou výsledky své práce do situační zprávy (brožury) a završením bude následný týden na našem gymnáziu, kde žáci vypracují plakáty proti diskriminaci a kde budou oba výsledky celého projektu (brožura a plakát) slavnostně představeny veřejnosti.
R. Rybář