Fotogalerie - Irsko - geografická exkurze (Projektové dny 2014)

Termín: 7. – 17. 5. 2014

Počet studentů: 38

Pedagogický doprovod: Nebřenský, Doubrava, Tolde

 

8.5.2014

V deštivém Bayeux na západě Francie hltáme příběh o dobytí Anglie Normany, detailně zobrazený na ručně vyšívané tapisérii o neuvěřitelné délce téměř 70 m. Procházíme katedrálu, kde byla tapisérie kdysi vystavena a přežila zde leccos, včetně zničujícího požáru kostela... V hlavní lodi obdivujeme nový Zvon míru a svobody (Cloche de la Paix et de la Liberté), připravený k vyzdvižení.

Čeká nás 17hodinová cesta po neklidném moři z francouzského Cherbourgu do irského Rosslare.

 

9.5.2014

Irsko nás sice vítá zataženou oblohou, ale než se vydáme kolem hradu Rock of Cashel (irsky Carraig Phádraig), který méně zdatní angličtináři překřtili na „Kašel“, jemný déšť ustává a je příjemně. Rozpadlý církevní komplex opodál působí tajemně a melancholicky. Na jeho zídkách bují drobné kapradiny – kyvor, sleziníky, osladič, jelení jazyk a další. Kolem středověkých ruin hradu pobíhají ovečky a s klidem nám pózují.

Procházíme nočním Corkem.

 

10.5.2014

Ve skanzenu Kerry Bog Village se krčí nízké bílé domečky s doškovými střechami a s úhlednými hromadami vyrýpaných hranolů surové rašeliny.

Objíždíme poloostrov Ring of Kerry (irsky Mórchuaird Chiarraí). Divoké pobřeží, bičované zpěněnými vlnami a zářivý jas slunce v úzkých mezerách mezi vodou nasáklými mraky dávají této krajině zvláštní chladivý půvab. Nejvyšší hora Irska Carrantuohill (irsky Corrán Tuathail) zůstává v oblaku mlhy.

V národním parku Killarney stoupáme k jednomu z největších irských vodopádů Torc (irsky Easach Toirc). Voda se tu valí z výšky asi 20 m do asi nejzelenějšího lesa na světě, kde jsou kůra a větve stromů pokryty souvislým kobercem mechů, játrovek, lišejníků a kapradin.

 

11.5.2014

Ač je součástí studeného Irska, hostí krasová oblast Burren vzácné druhy rostlin jak chladnomilných, tak dokonce některých středomořských. V nejmenší irské katedrále v Kilfenoře (irsky Cill Fhionnúrach) obdivujeme zdobené irské kříže. Začíná drobně pršet. Dolmen Poulnabrone (irsky Poll na mBrón) – zbytek megalitické hrobky někdy z let 4000-3000 př. Kr. – se ve světle křižujícím dešťové kapky přízračně blyští. 

Mohérové útesy – Cliffs of Moher (irsky Aillte an Mhothair) – se svou výškou kolem 200 m patří k nejvyšším v Evropě. Procházka ve větru po jejich hraně doslova bere dech. Na kolmých římsách se tísní rackové a marně hledáme i papuchalky s barevným zobákem. Když se z mraků vynoří slunce, moře nabírá neskutečné barvy a nám se odsud vůbec nechce...

 

12.5.2014

Z kláštera v Clonmacnois (irsky Cluain Mhic Nóis), založeného už v roce 545, nezbyly sice žádné původní dřevěné stavby, ale hezký kamenný kostel a spousta zdobených keltských křížů. Kdysi tu bývala i nejvýznamnější irská univerzita.

V poledne zastavujeme v Tullamore Dew a procházíme někdejší palírnou whiskey.

Historie národního irského hřebčína v Kildare (irsky Cill Dara) sahá až do časů krále Jindřicha VIII. a částky uvedené na stájích nejlepších koní nám přijdou nemožné. Vedle se nachází krásná japonská zahrada se spoustou stálezelených dřevin a trvalek. Však ji také spravuje japonský zahradník...

Večerní Dublin (irsky Baile Átha Cliath) pulzuje životem. Všude pobíhá, postává a popíjí množství lidí. Přestože jsme rádi, že máme mikiny a bundy, řada místních je jen v krátkém rukávu a vypadá víc než spokojeně. Zaplněnými úzkými uličkami kolem slavného Temple Baru se dá tak-tak projít.

 

13.5.2014

V pohoří Wicklow Mountains (irsky Sléibhte Chill Mhantáin) zdoláváme po cestě mezi kameny a rašelinou jeden z nejvyšších vrcholů, kde nás očekává překvapení v podobě přečerpávací elektrárny. V údolí Dvou jezer – Glendalough – jsou malebné ruiny kláštera, odkud pocházel svatý Kevin. Kolem jezer pod příkrými svahy zlatožlutě kvete hlodáš evropský nad dolním jezerem objevujeme krásný vodopád.

K zámku Powerscourt patří úžasné romantické zahrady – japonská, italská, bylinková a jiné. Vzduch napěchovaný vlhkostí mocně zesiluje veškeré vůně. Ohromné rododendrony střídají vysoké palmy a další exoty, jež bychom v jinak chladném Irsku moc nečekali. Záplava voňavých bílých kvítků v podrostu je středomořský česnek trojhranný.

 

14.5.2014

Po prohlídce muzea megalitické kultury v Brú na Bóinne nás autobusy převážejí do místa Knowth (irsky Cnoghbha), kde jsou obrovské prehistorické chodbové hroby. Fantaskní zelené mohyly jsou starší než egyptské pyramidy – snad čtyři až pět tisíc let, přičemž ta největší má úctyhodné rozměry: výšku 12 m při šířce 67 m. Dnes nepřístupná chodba vedoucí do středové pohřební komory bývá za úsvitu ve dnech kolem zimního slunovratu celá zalitá zlatým světlem. Jakpak to tu asi vypadalo v časech jejích stavitelů?

Zelený pahorek Tara (irsky Cnoc na Teamhrach), kde probíhala korunovace irských králů, vypadá zprvu nenápadně. Travou zarostlé koncentrické valy však působí celkem majestátně a na Kameni osudu (irsky Lia Fáil) s čarovnou mocí se podle legend korunovace odehrávaly snad už od roku 500.

Trim Castle (irsky Caisleán Bhaile Atha Troim) z 12. století, známý nejspíše z filmu Braveheart, dělá jako největší normanský hrad v Irsku opravdu impozantní dojem.

 

15.5.2014

Dublin není ani zdaleka tak malebný jako naše Praha, ale dá se tu najít řada krásných míst. Ať už moderní Dublinská jehla (The Dublin Spire) na ulici O'Connell Street – 120 m vysoký nerezový stožár se svítící špicí, čtvrť Temple Bar, plná barů a hospůdek, nevelký Dublinský hrad (The Dublin Castle), katedrála sv. Patrika či nejstarší irská univerzita Trinity College. V Irském národním muzeu nás uchvátí třeba nejrůznější keltské předměty či rašelinové mumie rituálně zabitých lidí. Jsme v Irsku poslední den a odpoledne si tu zkrátka každý z nás užívá po svém.

Večer odplouváme trajektem do britského Holyhead. Sbohem, voňavé zelené Irsko!

 

16.5.2014

Ráno nás vítá krásným počasím Londýn. Po sluníčku a krátkém rukávu se nám skoro začínalo stýskat... Ve vzorně udržovaných parcích potkáváme množství sportujících a odpočívajících lidí. Trávníky jsou jimi úplně obsazené – proč by to v ČR asi nefungovalo? Poté, co jsme minuli Kensingtonský a Buckinghamský palác, přicházíme na prostranství Horse Guards Parade právě ve chvíli, kdy začíná jakási přehlídka jezdců na koních. Kolem střežené Downing Street smíme jen projít. Od Westminsterského paláce a Big Benu se dostáváme přes most na druhou stranu Temže, kde je známé londýnské Oko. Nemůžeme se odtrhnout od všemožných bláznivých umělců a kejklířů, někteří jsou opravdu cool. Když přejdeme Trafalgarské náměstí a čínskou čtvrť, na Picadilly jsme tak zmožení sluncem a vedrem (v Londýně!), že odpoledne věnuje většina z nás odpočinku a lenošení. Jsou ovšem i tací, kdo neváhají doběhnout k Tower Bridge a zpátky.

Večer se loučíme s Londýnem a míříme domů. Magické Irsko tak necháváme daleko za sebou...