Středa 22.5. - Na vrchu Raná u Loun zkoumáme zbytek kontinentální stepi – tak nějak mohla vypadat typická česká krajina v době ledové a zřejmě právě tady se toto společenstvo nejlépe zachovalo. Kopec se chvílemi v paprscích slunce třpytí jako zasněžený. Mezi několika druhy kavylů s dlouhými stříbrnými osinami nacházíme záplavu drobných barevných bylin – ze vzácnějších např. kozinec bezlodyžný, kozinec dánský, vlnici chlupatou, rozrazil rozprostřený, vikev křovištní, trýzel škardolistý, ledenec přímořský, užanku lékařskou, pelyněk pontický, úročník bolhoj přímořský nebo mateřídoušku panonskou. Z porostu kavylů vyčnívají nápadná fialová květenství divizny brunátné. Pod keřem se krčí hnědý parazit – nezelená orchidej hlístník hnízdák. Na úpatí jsme našli někdejší plevele, dnes vzácné druhy jako je blín černý a hlaváček letní, ale i náročné teplomilné hosty zavlečené ze Středomoří – mezi nimi pilát modrý. Početná kolonie syslů se patrně věnuje výchově potomstva nebo se bojí blížící se bouřky a nemá na nás čas – spatřujeme jen nory.
Čtvrtek 23.5. - Bílé stráně u Litoměřic jsou patrně druhově nejbohatší lokalitou vstavačovitých rostlin v Čechách. Orchidejí, které právě kvetou, napočítáme pět druhů. Nejprve podivný tořič hmyzonosný, jehož hnědé chlupaté květy vzhledem i pachem napodobují samičky samotářských vos. Pak impozantní vstavač nachový, kde největší exemplář má dobře přes půl metru. Vedle trsů nádherného střevíčníku pantoflíčku, jenž může krásou konkurovat i tropickým příbuzným, bychom málem přehlédli drobné zelenavé květy bradáčku vejčitého. Okrotice bílá se své květy teprve chystá rozvinout. Narazili jsme i na nepříliš běžné teplomilné rostliny z jiných čeledí – aromatické byliny třemdavu bílou a medovník meduňkolistý, dále pak čičorku pochvatou, koulenku prodlouženou či nenápadný plamének přímý, skalník celokrajný nebo dub šipák s chlupatými větvičkami. Vyčerpáni se škrábeme na temeno posvátného Radobýlu, kde na nás dotírají naši největší denní motýli – otakárek fenyklový a otakárek ovocný. Je neobvykle daleko vidět, všude voní mateřídouška panonská, kvetou tu divizny brunátné a kousek pod vrcholem bují bohatý trs koniklece lučního českého. Jedinou přežívající rostlinu pískavice thesalské na nejsevernějším místě jejího výskytu jsme ovšem museli minout... Kocháme se tak alespoň krásou čedičových sloupců, učesaných do různých směrů.
Pátek 24.5. - Probíráme se internetovými databázemi a určovacími klíči ve snaze bezpečně determinovat vše, co ulovily naše fotoaparáty a mobily a nějak jsme nestihli udělat si v danou chvíli správnou poznámku. Formujeme pracovní skupiny a snažíme se z pořízených záznamů vytvořit něco hmatatelného.